staj sen senetářov

Senetářovský splněný sen

Žijí mezi námi

Při plánování výletu do Senetářova a okolí nás na mapě zaujala značka “Rodinná stáj Sen” 
Ukázalo se, že se jedná o nadmíru sympatický projekt s neméně sympatickou a zajímavou majitelkou. Vydali jsme se jednoho jarního víkendu přímo na místo a rozhovor s paní Sofií Pondikasovou teď přinášíme i vám.

O čem jsem si povídaly? O tom jak žena ke stáji přijde, že každý kůň má svou náturu zrovna jako my lidé a taky o tom, co může dělat každý, komu není příroda lhostejná. 

Je tu u vás krásně. Co je Vaše původní profese a co Vás přivedlo k rodinné stáji Sen?

Já pracuju pořád, živím se v advokacii a sem jezdím vlastně odpočívat. Tuhle stáj jsem si usmyslela že postupně vybuduju a na důchod se sem odstěhuju. Teď bydlím v Brně, ale až přijde čas, udělám si tu takový malý ráj na zemi… 

Celý ten nápad vznikl tak, že jsem začala jezdit na koni, pak jsem si koupila vlastní kobylku a s ní jsme se pořád stěhovaly, protože ustájení všude bylo nejdřív fajn, ale postupně nám to přestalo vyhovovat. Tak jsem se rozhodla, že zkusím pořídit něco vlastního, původně s kamarádkou. Z toho pak sešlo, ale když už jsem to tady měla koupené, tak jsem to rozjela sama.

Máte podporu manžela, nebo partnera?

Já jsem taková beztatínková instituce. Mám velkou podporu svých rodičů a kamarádů.

Kolik lidí se teď stáji věnuje, v běžném provozu?

Normální provoz zvládá slečna Natálka, která je tu zaměstnaná. Potom tu máme moc fajn nájemce, když potřebujeme nějakou brigádu, tak se vždycky domluvíme a spravíme třeba ohradníky, večer po práci něco ugrilujeme… Proto se to u nás jmenuje rodinná stáj – je tu ustájeno maximálně deset koní, takže ani těch majitelů zvířat není tolik a snažíme se tu udržovat blízké vztahy.

Máte teď plný stav?

V tuto chvíli se staráme o devět koní, takže bychom ještě jednoho koně mohli ustájit. Naše služby nejsou pro vyloženě sportovní chovatele, spíš jsme ideální na westernové ježdění, nebo pro toho, kdo si chce vyjet na koni do přírody, prostě pro rekreační jezdce.

Takže když by někdo hledal ustájení pro svého koně, může se vám ozvat?

Zájemce se sem k nám vždy přijde podívat, jestli se mu to tady líbí, a když ano, tak se individuálně domluvíme, podepíšeme smlouvu.

Jak často by se majitelé koním u vás ustájeným měli věnovat?

Myslím, že ideální je, aby tak čtyřikrát do týdne tu s koníkem někdo byl, aby se mu věnoval a pracoval s ním, protože neopracovaný kůň je protivný, nudí se. Koníci taky chtějí pracovat, i když většína jejich zábavy teda vypadá nějak takto – společné vychutnávání sena 🙂

Máme tu kruhovou pískovou jízdárnu a menší pískovou obdélníkovou jízdárnu, aby se koně mohly opracovat přímo u nás v areálu, ale co je tu v Senetářově úžasný jsou terény v okolí. Občas je to potřeba, vzít si koně na tu kruhovku a potrénovat, ale vyjížďce do volné krajiny se nic nevyrovná. 

Je u vás možnost projížďky i pro veřejnost?

To jsme zkoušeli, a zjistili jsme, že ve větším měřítku to prostě koníkům nedělá dobře… Koně jsou různí, některým třeba malé děti vůbec nevadí, ale některým to zase vyloženě nevyhovuje. I ti provozní koně, se kterými někdo dělá vyjížďky a podobně, musí být prostě správné povahy. Navíc jsou to koně majitelů, kteří nám je svěřili a my pro ně děláme to nejlepší. V tuto chvíli tu nemáme zvířata, která by byla na toto vhodná.

Chápu a je určitě dobře, že to máte takto nastaveno. Vždy na to myslím, když vidím nějakého koně coby turistickou atrakci… Tak mě napadá – co terapie prací v přírodě a se zvířaty? Vyhřebelcovat srst, navést seno, vyčistit koňům stáj, sobě hlavu – to byste uvítali? Nedávno jsem něco takového zkusila a bylo to přesně to, co mi při svém sedavém způsobu zaměstnání chybělo.

Určitě bychom to případným zájemcům umožnili, samozřejmě po nějakém seznámení, protože je to přece jenom velká zodpovědnost, alespoň já to tak beru. Práce je tu určitě dost (smích). Takže když si to někdo bude chtít zkusit, třeba vyhřebelcovat si koně, pomoct s čím zrovna je potřeba, stačí se nám ozvat.

Jaké máte nejbližší plány?

Letos plánujeme ještě hodně změn, třeba spravit střechu… V rámci větší ekologie chci pořídit tepelné čerpadlo a fotovoltaiku. Taky se snažíme chytat vodu, tady je opravdu sucho a hlavně mi úplně srdce krvácí, když vidím postupné vysychání celé přírody. Takže tu máme velké, tisícilitrové nádoby. Když přijdou přívalové deště, za jednu takovou přeháňku je taková nádrž hned plná a než stačíme zachycenou vodu vyčerpat, spousta jí odteče pryč. Proto uvažuju ještě i o nějaké větší jímce na vodu, protože úhrn srážek může být třeba za rok průměrný, ale spadne to všechno naráz. Vidím, že drahocenná dešťová voda je v momentě nenávratně pryč a pak nám tu citelně chybí. Pokud ji zadržím v jímkách, můžu vláhu postupně zpátky rozpouštět do krajiny. Krom toho, že s ní zaléváme, můžeme pak koníky v parném létě sprchovat. Dešťovku rádi i pijou, víc jim chutná. 

Snažím se maximum věcí řešit sama, ale s tímto nápadem kdyby mi někdo pomohl, budu ráda. Je tady poměrně tvrdé podloží, takže to nebude nic snadného. Myslím, že by to byl fajn projekt i obecně, že bychom začali vodu chytat, to není takový problém. I ve městě se dá ke svodu ze střechy přistavit sběrná nádoba. Stačí jen rýna se záklopkou, kterou můžete regulovat tok vody.

Dalším mým snem je zalesnit část pozemků, které k naší stáji Sen patří. Kromě sucha se tu potýkáme s větrem a potažmo s erozí. Znáte novelu “Muž, který sázel stromy“? Tak to je můj sen, něco takového uskutečnit…

Znám ten příběh. Určitě budeme sledovat další dění u vás na stáji a když bude možnost, ráda se do sázení stromů zapojím. Díky za rozhovor a přejeme všechno dobré, vám i koníkům.

Foto: Věra Bukajová
Více o stáji: www.stajsen.cz
Sledujte Stáj Sen na jejich Facebooku

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *